Když si na to vzpomenu, mrazí mne v zádech..

3. ledna 2013 v 21:57 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Zdravím všechny fanoušky této stránky. Také mám jeden zážitek, na který dodnes nezapomenu. Dříve s námi v domě žili praprarodiče, oba dva jsou již mrtví. Asi pět let po jejich smrti jsem byl na návštěvě u svých prarodičů, moje babička je jejich dcera. Zavolala si mne k ní domů, abych jí přendal kontakty ze starého telefonu do nového, je to důchodkyně, a tak používá jednoduché telefony, kde není možná PC synchronizace, a tak jsme to museli dělat ručně. Svému prapradědovi jsem kdysi kupoval také jeden starý telefon a SIM, aby mohl komunikovat se svojí dcerou (mojí babičkou), ale také pro případ nouze, kdyby se mu, nebo jeho choti něco stalo a potřebovali urgentní pomoc. Převod kontaktů probíhal tak, že bábí měla ten starý telefon a postupně mi diktovala kontakty, které jsem zapisoval do nového telefonu i s tel. čísly. Když jsme se dostali na položku Dědeček (z mého pohledu pradědeček), váhala babička, dodnes nevím proč, zda si má ještě uložit jejich telefonní číslo do nového telefonního adresáře a v tom okamžiku, kdy mi chtěla říct odpověď začal telefon vibrovat, vyzvánět a na displeji se objevilo, že volá Dědeček, jenže než moje babička stihla v tu chvíli zareagovat, stisknout zelené tlačítko, telefon přestal vibrovat a vyzvánět. Nemohl jsem tomu uvěřit, neviděl jsem to a ve výpisu hovorů jsem zmeškaný hovor také neviděl, tedy by mohly vzniknout pochyby, ale když se vše odehrávalo stál za jejími zády děda, který vše viděl a potvrdil to. Ano, oba mají špatný zrak, ale myslím, že zase ne natolik, aby si to nepřečetli a babička stejně měla brýle na čtení, protože mi přeci diktovala ta čísla se jmény. Kdykoliv si na to vzpomenu mrazí mne v zádech a necítím se ve své kůži."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama