Leden 2013

Černý humor - Vtip č. 8

1. ledna 2013 v 21:24 | Kuba
Farář zpovídá mladou dívku: "A jiné hříchy už nemáte, milé dítě?" Dívka nesměle: "No, snad už jen, že se každé ráno prohlížím v zrcadle, jak jsem hezká." Farář mávne rukou a říká: "Ale to není hřích, milé dítě, to je oční vada!"

Malé dítě křičelo, že tam je nějaký "pán"

1. ledna 2013 v 21:21 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Ahoj, chtěla bych vám napsat jednu takovou věc, která se mi stala.. Jednou, na dušičky, jsme se s mamkou rozhodli, že zajdeme na hřbitov. Bylo kolem šesté hodiny, takže už nebylo úplné světlo. Když jsme přišli na hřbitov (je to takový malý, vesnický hřbitůvek..), kromě nás tam nikdo nebyl. Začali jsme zapalovat svíčky, můj brácha (kterému byly v té době asi dva roky) seděl klidně v kočárku, najednou ale začal šíleně plakat a křičet, že je tam 'pán'.. Nikdo tam ale nebyl.. Snažili jsme se bráchu uklidnit, ale pořád brečel, že se toho pána bojí. Museli jsme z toho hřbitova odejít. Hned jak jsme byli venku, brácha byl úplně v klidu, jako by se nic nestalo.. Když jsme se ho potom ptali, co to bylo za pána, říkal, že neví... Nevím, co se na tom hřbitově stalo, nebo koho tam viděl, ale vždy, když si na to vzpomenu, běhá mi mráz po zádech.."


Bratranec spáchal sebevraždu..

1. ledna 2013 v 21:19 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Dobrý den, ráda bych se podělila se svým zážitkem. Je to asi 4 roky, co se to stalo. Jednou jsme ráno leželi normálně se ségrou v pokoji, vzbudila nás mamka voláním. Tak jsme se vzbudili a najednou jsme slyšeli hluboké dýchání. Ani já, ani ségra to nebyla. Obě jsme to slyšeli a nechápali to, odkud ten "zvuk" jde. Když to přestalo, tak mamka přišla do pokoje s brekem, že náš bratranec spáchal sebevraždu. Mělo to nějakou spojitost?"


Ta hlava začala vydávat velice nepříjemné zvuky

1. ledna 2013 v 21:18 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Ahoj, chtěl bych se s vámi podělit o to, co se stalo mě. Do té doby, než se to stalo, nevěřil jsem na žádný paranormální věci, ani nic podobného.. Bylo už pozdě večer, tak jsem se rozhodl, že si půjdu lehnout... ve vzduchu byla ale cítit nějaká divná atmosféra.. snažil jsem se usnout, když už jsem usínal, najednou jsem začal slyšet klepání (připomínalo mi to klepání do klávesnice, nebo něco takového) a z ničeho nic se mi začala hejbat levá ruka.. Docela vykulenej jsem si sedl, co se to děje, a najednou přede mnou byla nějaká hlava... a ve chvíli co jsem se na to podíval to začalo vydávat velice divné zvuky, docela hlasitě.. ale asi jen 2 vteřiny potom se to rozplynulo... Další den jsem vstal, kouknu na facebook a koukám na vaší stránku a bylo tu napsáno, že včera byl den paranormálních jevů (nemůžu si teďka vzpomenout, jak se jmenuje ten den)... Každopádně jsem byl pořádně vyděšenej a spíš bych se chtěl zeptat, jestli nevíte co to bylo.."


Série strašidelných postav I.

1. ledna 2013 v 21:15 | Kie*
Máte rádi fotografie, na kterých jsou tajemné a strašidelné postavy? Zde je první série těchto fotografií. Doufám, že se vám budou líbit.

(Vítáme vás v našem skromném příbytku)

Vážně se to stalo a to mě zneklidňuje!

1. ledna 2013 v 21:12 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Ahoj, včera večer jsem ležela v posteli a poslouchala písničky. Bylo přesně půl 12 a z ničeho nic se vedle mě objevil nějaký muž s černou hlavou v bílém plášti. Najednou začal takový divný hvízdot a on se nade mě začal naklánět, cukla jsem sebou a on zmizel... Nevím jestli mi chtěl něco říct, ale vážně se to stalo a to mě zneklidňuje..."


Rodinné štamrple

1. ledna 2013 v 21:10 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Jednou mi říkala babička,že když byla mála tak její tatínek dostal na padesáté narozeniny takové krásně zdobené štamprle. A jí se strašně moc líbily a on jí řekl že až už je nebude chtít tak že si je může vzít. Po nějaké době když její tatínek zemřel tak babička si vzala ty štamprle jako památku. A vystavila je na poličku do obýváku. A jednou když ležela v posteli (ložnice je hned vedle obýváku,tím pádem šlo vidět přesně na tu poličku kde jsou ty štamprle), tak slyšela jako kdyby někdo přišel a pak slyšela kroky až do obýváku,potom uviděla černý stín jak míří k té poličce,postavil se k ní a stal tam nějakou dobu potom když se babička otočila tak už tam nebyl. Po nějaké době když babička přestavovala obývák(babička ráda přestavuje pokoje), tak je dala do skříňky. Když večer ležela tak se opakovalo zase to, že slyšela jak někdo vešel a šel do obýváku. Po chvilce uslyšela ránu,když se tam šla podívat tak skříňka kde byli ty štamprle byla otevřená. Tak se teda rozhodla že je dá ven zase na poličku. Za týden zase přestavovala obývák a ty štamprle dala ven. Ten večer se nic nestalo, ale druhý den večer zase slyšela kroky a viděla stín, jak někdo vešel do obýváku. Šel přesně k té poličce, podíval se na ty štamprle a potom šel směrem k babičce a postavil se na práh dveří. Říkala že tam stal asi 2-3 minutky. A taky říkala že měla takový pocit, jak kdyby se jí snažil něco sdělit, byla si jistá, že to je její tatínek, když na něj promluvila, tak ten stín zmizel. Od té doby babička nic nepřestavovala v obýváku a ten stín se neobjevil. A když jsem si jí ptala, jestli se nebála, tak říkala že ne, že ví, že to je její tatínek, který jí chrání a chodí se dívat jestli opečovává ty štamprle."


Průhledný muž v budově školy

1. ledna 2013 v 20:58 | Kie*
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na facebook.
"Stalo se mi to asi před týdnem, kdy jsem jako každý obyčejný den, šla s kamarádkou ze školy. Šly jsme přes šatny, otevřela jsem dveře, abychom mohly vyjít a naproti nám byly dveře do kanceláře školy, a za kanceláří byl 1. stupeň. A hlavní dveře do budovy byly vpravo. Povídaly jsme si a najednou jsem uviděla u dveří do 1.stupně nějakého 'chlapa', byl jakoby průhledný, ale měl zase něco bílo-šedého na sobě. Dost jsem se lekla, ale kamarádka to nijak prostě nevnímala, neviděla to. Vypadal hodně divně..."