Leden 2013

Mám živé noční můry, prosím o pomoc!

3. ledna 2013 v 22:07 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Chtěl bych se s vámi podělit o jeden problém, který mě hrozně trápí. Jsem 17ti letý mladý chlapec, mám přítelkyni, chodím do školy, sportuji a jako každý mám facebook. Vždycky před tím než jdu spát si čtu facebook a píšu si s přítelkyní a kamarády jako v dnešní době každý. Po té co provedu hygienu a takovéto věci jdu do postele. Ukončím konverzace a jdu spát. Usnu vždy skoro okamžitě a pak to přijde. Živé noční můry a sny. Mnohdy si pamatuji, že se v mrákotách probouzím ze spánku a zdá se mi, že telefon "vybruje" a svítí a že mi někdo píše. Toto se mi stává i několikrát za noc. Ráno se vždy probudím celý spocený a samozřejmě na telefonu nic není. Zkoušel sem telefon vypnout i ho odstranit z pokoje, ale nic nezabírá. Nejhorší na tom je, že všechno se stupňuje jak míra opakování tak míra intenzity spocení. Prosím o radu."


Pak jsem si uvědomil, že křičím taky..

3. ledna 2013 v 22:02 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Chci se s vámi podělit o můj zážitek. Je mi 19 let a tohle se mi stalo, když mi bylo zhruba 8 let. Byly zrovna povodně a nám to zaplavilo základní školu ve Štětí u Litoměřic, proto jsme jeli se školou do Chorvatska. Na pokoji v hotelu jsem byl s dalšíma dvěma klukama od nás ze třídy. Jednou v noci jsme se rozhodli, že nepůjdeme spát. Foukal vítr a nám bylo špatně z večeře (soutěžili jsme o to, kdo sní více citronů) . Najednou nás všechny 3 zaujala postava na balkoně. Nebyla malá a byla štíhlá .Najednou byla úplná tma a já slyšel kluky, jak křičí. Cítil jsem vzláštní doteky..takové mokré. Pak jsem si uvědomil, že křičím taky. Přišlo mi, že jsem po tmě snad hodiny. Slyšel jsem zvláštní zvuky a pak se najednou zase rozvítilo. Všichni jsme byli zase v pokoji a na balkoně nikdo nebyl. Když jsem se zeptal kluků, co to bylo, tak nikdo nic nevěděl. Podíval jsem se na hodiny a všiml si, že je už 01:07, že to trvalo asi dvě hodiny. Zeptal jsem se kluků, jestli opravdu neví, co se ty dvě hodiny dělo..oni si to nepamatovali. Poslední co si pamatovali bylo to, o čem jsme se bavili před tím incidentem. Pak ty dvě hodiny nic. Byl jsem jedinej, co si to pamatoval, ale nechtěl jsem, at mě mají za blázna, tak jsem mlčel. Ale to nebylo všechno..Další den se nám třem objevila vyrážka na těle a všichni jsme zvraceli. Nevím, jaktože si to pamatuju jako jedinej, ale příjde mi to vzláštní...Zatím jsem o tom řekl jen lidem, kterým věřím a kteří věří na nadpřirozeno... Není to jediná příhoda co se mi stala, ale nechci ať je to moc dlouhý.."


Když si na to vzpomenu, mrazí mne v zádech..

3. ledna 2013 v 21:57 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Zdravím všechny fanoušky této stránky. Také mám jeden zážitek, na který dodnes nezapomenu. Dříve s námi v domě žili praprarodiče, oba dva jsou již mrtví. Asi pět let po jejich smrti jsem byl na návštěvě u svých prarodičů, moje babička je jejich dcera. Zavolala si mne k ní domů, abych jí přendal kontakty ze starého telefonu do nového, je to důchodkyně, a tak používá jednoduché telefony, kde není možná PC synchronizace, a tak jsme to museli dělat ručně. Svému prapradědovi jsem kdysi kupoval také jeden starý telefon a SIM, aby mohl komunikovat se svojí dcerou (mojí babičkou), ale také pro případ nouze, kdyby se mu, nebo jeho choti něco stalo a potřebovali urgentní pomoc. Převod kontaktů probíhal tak, že bábí měla ten starý telefon a postupně mi diktovala kontakty, které jsem zapisoval do nového telefonu i s tel. čísly. Když jsme se dostali na položku Dědeček (z mého pohledu pradědeček), váhala babička, dodnes nevím proč, zda si má ještě uložit jejich telefonní číslo do nového telefonního adresáře a v tom okamžiku, kdy mi chtěla říct odpověď začal telefon vibrovat, vyzvánět a na displeji se objevilo, že volá Dědeček, jenže než moje babička stihla v tu chvíli zareagovat, stisknout zelené tlačítko, telefon přestal vibrovat a vyzvánět. Nemohl jsem tomu uvěřit, neviděl jsem to a ve výpisu hovorů jsem zmeškaný hovor také neviděl, tedy by mohly vzniknout pochyby, ale když se vše odehrávalo stál za jejími zády děda, který vše viděl a potvrdil to. Ano, oba mají špatný zrak, ale myslím, že zase ne natolik, aby si to nepřečetli a babička stejně měla brýle na čtení, protože mi přeci diktovala ta čísla se jmény. Kdykoliv si na to vzpomenu mrazí mne v zádech a necítím se ve své kůži."


Ta paní byla prý velmi zlá..

3. ledna 2013 v 21:52 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Pamatuji si všechny ošklivý zážitky od malička a to do podrobnosti. Stalo se to, když mi byly asi čtyři roky a spala jsem ještě v ložnici s rodiči. Byla jsem v místnosti úplně sama a matka pracovala v hale, vedle ložnice. Koukala jsem se na zeď a uviděla stín, v té době jsem ještě nevěděla, co to je. Chvíli jsem se na to koukala, poté ten stín začal chodit a slyšela jsem jen skřípání. Tak jsem vystrašeně vstala z postele, otevřela "poškrábané" dveře (nevím, proč byly poškrábané, asi proto, že tam opravdu někdo byl) a všechno řekla mamce. Mamka říkala, že nic takového není. Tak mi nic jiného nezbývalo, než jít spát. Jednou, když už jsem byla starší, tak mi mamka řekla, že tu jedna stará paní dostala infarkt, a ta paní byla prý velmi zlá.."


Táta s vyvoláváním duchů raději přestal..

3. ledna 2013 v 21:44 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Když táta studoval na vysoké škole, dostaly se k němu knihy s vyvoláváním duchů, meditováním atd... tak se s kámošema rozhodli, že to vyzkouší.. nějak se jim to začalo líbit, a tak začali meditovat a vyvolávat duchy pravidelně.. většinou se s nimi prý bavili ohledně výsledků testů... díky tomu dostávali dobré známky a začali prospívat ve škole.. ale jednou byl táta sám na pokoji.. pro něj to bylo úplně normální, byl na to zvyklí... byl večer a on se chystal spát, ale když si lehl do postele, tak se na něj ze všech koutů začali valit ti duchové, které vyvolávali... z ničeho nic se začal dusit a svíjel se mu žaludek... do teď neví jak, ale duchové najednou zmizeli a dušení a svíjení žaludku taky... kvůli tomu s vyvoláváním a meditováním přestal..."


Že mě nevidíš?

3. ledna 2013 v 19:30 | Kie*
Hra na schovávanou ---> "Že mě nevidíš"


Postava za oknem

3. ledna 2013 v 19:28 | Kie*
Kdo že je to sleduje za oknem?


Vypusťte uzdu své fantazii...

3. ledna 2013 v 19:27 | Kie*
Co asi malá holčička na fotce vidí na místě, které sleduje?


Janovický zámek a orby?

2. ledna 2013 v 13:20 | Kie*
Od naší fanynky facebookových stránek

"Dobrý den. Mám jedu docela zajímavou fotku s částmi prachu, ale kdyby to byl jenom prach! S kamarádkou máme podezdření, že mezi těma částečkama prachu jsou i orby! Přikládám fotku --->


Spřátelení (partnerství)

2. ledna 2013 v 13:05 | Kie*,Kuba
Máte blog, který se alespoň trochu zajímá o tajemno? Napište nám zde dolů do komentářů.

Důležité je vyplnit tyto informace:
1) Jméno, pod kterým chcete být uloženi
2) Název blogu/webu
3) Vaše zaměření blogu
4) Máte klikací ikonu, kterou by jste sem chtěli vložit? *

(*
Napište kterou, a kde ji najdeme. Pokud žádnou nebudete mít, vložíme pouze odkaz.)

Každý z blogů, které nám pošleme si prohlédneme a poté vám napíšeme k prvnímu aktuálnímu článku na vašem blogu naše rozhodnutí

Na vašich stránkách musí být minimálně 100 lidí denně!


Úvodní video CZparanormalCZ

1. ledna 2013 v 22:39 | Kie*

(Co na to říkáte?)

Fanoušci Samary

1. ledna 2013 v 22:26 | Kie*
Takto vypadají praví fanoušci Samary...


Malá holčička v lese...

1. ledna 2013 v 22:24 | Kie*
Noční kamera, která byla umístěna v lese kvůli pytlákům u krmelce, zachytila toto. Co tam proboha ta holčička dělala? Bůh ví, jestli to holčička byla.. Říká se, že mimozemšťané berou na sebe podobu lidí a zjišťují informace.. zvláštní..

Co to leze kolem ní? Vypadá to jako další malé děti/mimozemšťané.


Příběh od fanynky, která provázela na hradě

1. ledna 2013 v 22:12 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook. Fanynka, která nám příběh poslala, provázela na hradě.
"Před několika lety bývala na prvním nádvoří "knajpa". Byl to výčep setlučenej ze dřeva v rohu nádvoří. Měli jsme ve zvyku po zavření sednout dovnitř, zabednit okno a hrát karty. Jednou si tak sedíme a hrajeme a najednou začalo venku hrozně foukat a pršet, prostě obrovská letní bouřka. Tak jsme začali všichni igelitama zadělávat elektroniku, balit věci a domlouvat se, že rychle přeběhnem do první brány, kde jsme měli ubytování. Tak jsme sbalení a připravení na pořádné zmoknutí otevřeli dveře.... a nic, všude sucho..... ani vánek... Jindy se nám zas stalo, že jsme opět zabednění a zapálení do karet zase seděli v té samé knajpě a z ničeho nic nám někdo bušil na dveře. Tak jsme samozřejmě mysleli, že přišel kámoš, kterýmu knajpa patřila, tak jsme na sebe všichni mrkli, že budem potichu a postrašíme ho. Pořád mlátil na ty dveře, ale pořád ne a ne vejít dovnitř. Tak už nás to přestalo bavit a otevřeli jsme. No a nikde nikdo. A brána zavřená, takže by se na nádvoří ani nikdo nedostal..."


Obličej

1. ledna 2013 v 22:11 | Kie*
"Někteří ho vidí, někteří ne. Možná zde působí fantazie, ale já jsem si jista, že je to obličej muže, která zemřel na tom místě, kde je to fotografie pořízena. Je mírně upravena - pouze barvy a zaostření."


Ta sklenička se skutečně posunovala..

1. ledna 2013 v 22:10 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Je to asi 2 roky zpátky, kdy mi moje bývalá přítelkyně sdělila, že vyvolává duchy a že se jí to dokonce i daří. Já jsem v té době neměl příliš jasno, zda něco takového jde, ale postupně jsem tomu začínal věřit a jednoho dne se mě zeptala, zda to nechci také zkusit. Nechal jsem se k tomu tedy přemluvit a pustili jsme se do toho ještě s její sestrou a jejím přítelem. Na stole byla abeceda a sklenička. Bývalá přítelkyně vyvolala ducha jedné staré paní, která zemřela v tom samém domě, kde jsme vyvolávali. Všichni jsme dali jeden prst na skleničku a tázali se. Sklenička skutečně jezdila po písmenech i po číslicích. Stále to bylo takové nejisté, říkal jsem si, že někdo z nás do té skleničky tlačí prstem, ale když náhle pak všichni sundali prsty ze skleničky a zůstal tam chviličku jen můj a sklenička stále jela, tak jsem už věděl stoprocentně, že to byl skutečně duch zemřelé staré ženy. Tato událost mě tak vystrašila, že bych to už teď raději nezkoušel."


Snažili se mě ti duchové snad vyhnat?

1. ledna 2013 v 22:09 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Ahoj, byl jsem v Německu a za tu dobu mě podváděla přítelkyně s jiným. Nevěděl jsem to a uvědomil jsem si to až teď. Její barák je starý asi 5 generací a na jejich půdě se už pár lidí oběsilo. Když jsem přijel, začali se dít vážně divné věci. Na zemi byla položená prázdná sklenička, když jsme oba usínali, sklenička se najednou převrhla, rozsvítil jsem zvednul jí a tu noc se pak už nic nedělo. Druhý den na to jsem se probudil a vedle mé postele byl otisk vlhkého chodidla (pouze jednoho). Nevěrnice ještě spala a tak nechápu, jak se to tam dostalo. Už sem se s ní rozešel, šel sem si k ní do baráku pro věci, otevřel jsem vchodové dveře a nechal je otevřené. Z ničeho nic se sami zabouchli, poté jsem slyšel ženský hlas z hora a to byl vrchol, musel jsem pryč! Myslíte si tedy, že duchové nechtěli, abych s ní byl za to, co mi udělala a snažili se mě z toho baráku nějak "vyhnat"? Přísahám bohu, že tohle není fake a nikdy dřív se to nedělo za mé přítomnosti."


Původní majitel se tam oběsil..

1. ledna 2013 v 22:07 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Když jsem byla malá, bydleli jsme s babičkou v baráčku. Já jsem neustále chodila na půdu i když nevím proč. Ale teprve tento rok mi maminka pověděla něco velice divného. Nedávno jsme se spolu s babičkou bavili o duchách. Říkala mi, že když se poprvé nastěhovala do toho domu, v ložnici visel obraz panny Marie a říkala mi že z něho měla noční můry. Tak ho dala farářovi. Také můj děda měl stále nějaké záchvaty a nemohl dýchat. Ale toto není to divné o čem jsem vám chtěla napsat. Hlavní je, že jsem prý pořád říkala mamince, že vidím malého kluka a poté jsem dokonce viděla nějakého pána, který měl klobouk, hůl a sako. Prošel ze dveří z kuchyně přes chodbu, do zdi k sousedům. Byla jsem malá, takže si vůbec nepamatuju, že jsem jí něco takového říkala. Tento rok mi mamka řekla, že se tam původní majitel oběsil... Na půdě..."


Tohle absolutně nechápu..

1. ledna 2013 v 22:06 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Do dnes to nechápu! Vzbudilo mě to v půl 3 ráno, byl jsem zrovna sám doma. Moje tiskárna ozařovala pokoj, tudíž ji někdo musel zapnout. Vzbudilo mě to světlo, bylo mi to divné, protože doma stále nikdo nebyl, rodiče přišli až druhý den odpoledne. Najednou se v tiskárně začalo něco skenovat, dělalo to ten zvuk prostě když někdo skenuje. Byl jsem z toho hotovej, myslel jsem si, že to je nějaký zkrat. Po chvilce (tak minuta a půl), to přestalo. Ráno jsem si myslel, že to byl jen živý sen. Ale na ploše jsem měl naskenovaný obrázek s názvem 60606 a v tom obrázku bylo oskenováno "sačej". Vůbec to nechápu.."


Temná chodba

1. ledna 2013 v 22:05 | Kie*
Fanoušek nám zaslal fotografii v temné chodbě.