Hrůzostrašný mlýn - Můj nový domov

26. října 2012 v 9:30 | Kuba
Tento skutečný hrůzostrašný příběh nám byl zaslán na náš Facebook. Dnes je sice o něco delší, ale o dost zajímavější! Když jsem ho četl, naskočila mi husí kůže..
"Již od dětství jsem si přála bydlet na samotě, jen se svým přítelem, věrným psem a svým malým světem. Dlouho jsem o této možnosti jen snila, až se jednou tato příležitost naskytla. Zpětně se na to dívám jako na zásadový zlom v mém životě. V jakém směru? No posuďte sami.

Tomáše jsem znala již deset let a poslední čtyři roky jsme už oficiálně byli partneři. Docela nám to fungovalo, ale i nám se nevyhnuly hádky. Při jedné z nich jsem mu vytmavila, že můj sen není být domácí puťkou v přepychové vile na předměstí. Řekla jsem mu, že sním o něčem jiném. O své představě života na samotě. I s ním a Lissie (to byla jeho/naše kočka). Docela ho to vzalo, tím tato hádka skončila. A téměř další měsíc se mnou nepromluvil. Pomalu jsem přicházela do stádia, kdy jsem si myslela, že za vše můžu já. Začali jsme opět spolu komunikovat a vše se vracelo do starých kolejí. Na hádku jsem už dávno zapomněla, o to více mě překvapilo, když po téměř roce na mě vybafl s tím, že našel něco, co mě bude hodně zajímat. Po několikahodinové cestě autem jsme dojeli na ono místo. Byl to očividně starý mlýn, schovaný mezi lesy. V podstatě byl na samotě a přesto nabízel veškerý komfort, jako elektřinu, splachovací záchod, internet atd...

Okamžitě jsem mu skočila kolem krku, protože mi došlo, o co se tady jedná. Stěhování proběhlo hladce a rychle a ani ne za měsíc jsme měli prodanou vilu i chatu a už jsme bydleli v novém.


Všechno bylo idylické, s Tomášem nám to klapalo jako na začátcích, v práci se mu také dařilo a já si pomalu osahávala život podle svých představ. Jenže. Začalo to všechno postupně. Nejdříve se otevírala dvířka linky, šramocení na půdě, vrzání starých trámů, prken. Ale vše se stupňovalo. Přidaly se k tomu různé další zvuky, táhlé sténaní, kvílení větru i při zavřených oknech, otevírání se dvířek kamen, mizení různých předmětů a jejich opětovné nalézání na jiných místech. Trvalo to téměř půl roku, pak se začal Tomáš měnit. Dá se říct, že veškerá krize začala, když Lissie začala mizet na různě dlouhé doby a vracela se v zuboženém stavu. Člověk by si řekl, že je to kočka. Ale začala vnímat různé věci, které jsme ani jeden nezahlédli. Začala se ježit a syčet na zdánlivě prázdná místa, utíkat před vlastním stínem. A začala útočit i na nás, škrábat, kousat. Byli jsme z toho docela zdrcení, byla s námi už dlouhou dobu, abychom si té změny chování dobrácké Lissie všimli. Nakonec jsme se rozhodli, že ji necháme tak, asi už stárne. Ale když mě v noci probudila neskutečná bolest, kdy se mi Lisse zakousla do ucha, byl konec. Okamžitě jsem se po ní ohnala a trefila jsem ji. S hlasitým žuchnutím dopadla na podlahu a výhrůžným syčením utekla. Po této příhodě jsme ji několik dní nemohli najít, až se stalo něco, co mi navždy změnilo život. Opět jsem se v noci probudila s šílenou bolestí ucha, opět jsem si myslela, že za to může ta zpropadená kočka. Jenže Lissie nikde! Probudila jsem Tomáše a vše mu povyprávěla. Uklidnil mě, že mám klidně spát, že se mi něco zdálo. Jenže usnout jsem nemohla. Začala jsem vnímat noční dům. A vypadal a zněl opravdu tajemně. Zachvátil mě strach při každém zvuku větru, vrzání. A najednou jsem uslyšela podivné, duté mňoukání odněkud zespod. Cítila jsem se opravdu podivně, takhle Lissie nemňoukala. Že by se nám tu usídlila další kočka? Nedalo mi to, oblékla si župan a vydala se za zvukem. Jenže, když jsem přicházela blíže a blíže, zvuk slábl a slábl. Najednou bylo hrobové ticho, žádné vrzání trámů, žádný zvuk větru. Z tohoto zdánlivého klidu mě probralo neskutečné zasyčení, které ve mně vyvolalo čistý strach. Přikovaná k zemi jsem se ani nepohnula. A v tom se to stalo, něco do mě strčilo a já upadla na zem. Probudil mě až ráno Tomáš se slovy, co to vyvádím, že spím v županu v předsíni. Vypověděla jsem mu svůj noční příběh a s ironickým smíchem mě poslal do oněch míst. Jen já věděla, co se stalo. Po jeho odjezdu jsem se vydala do předsíně a začala hledat. A našla jsem. V rohu byla schoulená Lissie. Zavolala jsem na ni, jenže se ani nepohnula. Asi se mě po té noční ráně stále bojí. Přišla jsem k ní a chtěla ji pohladit. V tom sebou škubla, ale nepohnula se. Dotkla jsem se jí, ale byla naprosto studená. Chtěla jsem s ní pohnout... A najednou mi to došlo. Je mrtvá! Ale v noci ještě mňoukala. Zavalila mě neskutečná lítost. Ale co mě porazilo na zem? Už zanedlouho jsem se to měla dozvědět. Večer Tomáš nepřijel, jen mi poslal zprávu, ať ho nečekám. Poprvé po dvou letech v novém bydlení jsem byla doma celou noc sama. A také naposledy... Dívala jsem se na televizi, když v tom vypadl proud. Řekla jsem si, že to budou pojistky, stávalo se to docela často. Poslepu jsem našla baterku, rozsvítila ji a šla najít pojistky. Nacházely se v předsíni, hned u vchodových dveří. Došla jsem k nim, otevřela skříň, jenže pojistky byly všechny v pořádku. Všechny jsem je postupně vypnula a znovu zapnula, ale bez odezvy. V tu chvíli se neskutečně ochladilo, jakoby přišel studený vzduch ze sklepa. A najednou mi odešla i baterka. Byla naprostá tma a já se začala opravdu bát. V této situaci jsem se neocitla poprvé. Už jako dítě jsem něco podobného zažila. Ale to mi stačilo zalézt pod peřinu a začít křičet. Otec přiběhl téměř okamžitě. Tady nebylo se na koho obrátit. V rohu se začalo mihotat lehce namodralé světlo, přesně v tom rohu, kde jsem našla Lissie. Nebylo to světlo, byla to snad mlha, začalo se opět ozývat to duté, mrazivé mňoukání, ale přicházelo odevšad. Co se to děje? Zvuk nabíral na intenzitě a v tom se do domu opřel opravdu silný vítr. Trámy zapraskaly a vítr zaskučel. Mlha se rozplynula, jenže mňoukání neustálo, naopak. V tom jsem ucítila, jak mi kolem nohy něco pobíhá. Sehnula jsem se, ale nic jsem nenahmatala. Najednou jsem zvenku zaslechla hlasitý řev, zněl jakoby z obrovské dálky. Byl to určitě mužský hlas. K mému strachu se přidala ještě panika, nic jsem neviděla, byla jsem v domě sama. Začala jsem utíkat směrem k ložnici, když v tom mě opět něco porazilo a já opět spadla na zem. Jenže nyní jsem zůstala při vědomí. V tom jsem ucítila, jak mi něco lehce přistálo na zádech. Lissie? Natáhla jsem ruku na záda, jenže ucítila jen chlad. Rychle jsem se zvedla a utekla do ložnice. Po druhém hlasitém zařvání jsem propadla v pláč a naprosto bezmocně jsem se schoulila pod peřinu a brečela... Dodnes nevím, co se ten večer stalo, Tomáše jsem viděla až při našem rozvodovém řízení, dům prodal a mě zbyla garsonka na okraji města... Ten dům měl zvláštní auru už od začátku, údajně v něm kdysi žil jistý mlynář, který měl zvláštní úchylku v kočkách... Souviselo to nějak spolu?"

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ANNA ANNA | Web | 26. října 2012 v 9:37 | Reagovat

VOUU TAM BYCH NEBYDLELAA ANI KDYBY BYL KONEC SVETA A TAM BY BYLO JEDINÉ MMÍSTO NA SCHOVÁNÍ :-D

2 Kie* Kie* | Web | 26. října 2012 v 9:43 | Reagovat

[1]:
Tak to by jsi moc dlouho nepřežila...

3 loveka loveka | Web | 26. října 2012 v 9:44 | Reagovat

Taky jsem se docela bála a dobrý příběh. 8-)

4 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 26. října 2012 v 11:35 | Reagovat

Tak to bylo kruté. Nechápu, proč se paní s  Tomášem rozvedli, každopádně nejvíc lituju chudinky Lissie. Musela být k smrti vystrašená... kam to chudák mizela? Příběh je skvěle napsaný a když se do něj člověk takříkajíc zažere, přijde mu, že je až moc krátký.

5 vsecko-lecko vsecko-lecko | E-mail | Web | 26. října 2012 v 14:59 | Reagovat

týjo

6 esES esES | E-mail | 26. října 2012 v 16:42 | Reagovat

Blbost neverim tomu.. ;-)

7 groo groo | 26. října 2012 v 17:16 | Reagovat

Při čtení tohohle příběhu mě bylo paní opravdu líto !! :-(

8 Judy Judy | 26. října 2012 v 17:18 | Reagovat

[7]: Ano ano přesně tak já bych byla vyděšěná už jen jak by skřipala ta podlaha :-D

9 jana jana | 28. října 2012 v 16:31 | Reagovat
10 Tom Tom | 13. listopadu 2012 v 20:50 | Reagovat

Opravdu zajímavý a znepokojující příběh... Škoda, že není více rozveden, spousta věcí by dávala větší smysl. Třeba proč se rozvedli, jaká byla ta historka o mlynáři...

11 Katka Katka | E-mail | 19. listopadu 2012 v 17:17 | Reagovat

Chudinka Lissie. Proč vlastně umřela? :-(  :-(  :-(  ;-)

12 Nikuna Nikuna | E-mail | 4. ledna 2013 v 19:46 | Reagovat

Čtivé,ale zdá se mi to poněkud nereálné.Jako odněkud stažená a zkrácená povídka.Nejdřív je to rozvedené do detailů a pak tak náhle utlé....Jako když u dobrýho filmu poserou konec. ;-)Ten úchylnej mlynář je fakt hovadina. :-D :-D Takže bacha děcka na kousavý kočky s mlynářem!BU BU BU! :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama