Historka č. 11

31. října 2012 v 20:23 | Kie*
A je tu pro Vás další historka, která stojí za to si přečíst.


"Bugsy, ke mně!!" Zakřičel ze všech sil Edward. Po jeho psovi nebylo nikde ani vidu, ani slechu. Bugsyho, jeho psa, už dávno ztratil z dohledu, a malá baterčička, kterou držel v ruce mu pomalu přestávala svítit. Měl strach. Nejen z toho, že ve zdejších hlubokých lesech může navždy ztratit svého čtyřnohého přítele, ale také z možných věcí, které jsou ukryty pod stále sílící rouškou tmy. Byl sám, dva kilometry od začátku lesa, a lesní cesta už začala být poměrně rozbahněná, jelikož zde minulou noc silně pršelo. Nevěděl co má dělat. Má jít zpět a hledat psa, až bude světlo, nebo má pokračovat? Navíc celou dobu co byl v lese měl pocit, jako kdyby ho něco přízračného sledovalo. Vždy, když za sebou zaslechl podivné praskání větviček, rychle se otočil, ale kužel světla z jeho baterky nenacházel nic jiného než stromy. Nyní měl opět velmi silné nutkání otočit se, a ujistit se, že je v lese jediná lidská bytost. Než stihl něco udělat, ozvalo se odkudsy z lesa psí štěkání. Edward rázem zapomněl na všechen svůj strach, jak o zvíře, tak i o sebe a rozeběhl se za tím štěkotem. Jakmile však uběhl 100 metrů, štěkání ustalo. On však utíkat nepřestal. Jen tak tak se vyhybal stromům, když se v dálce začal rýsovat dům uprostřed ničeho. Edward se zastavil a jakmile tak učinil, tak na něj přišlo opět to strašlivé nutkání otočit se. Jenže ted to bylo silnější než předtím. Edward se rychle otočil a posvítil baterkou před sebe. "Halo, je tam někdo?! Jestli tam je někdo tak mi odpovězte!" zakřičel vystrašeným hlasem Chvilku čekal na případnou odpověd, ale té se mu nedostávalo. Rychlím pohybem si vyndal z kapsy svůj nůž, který vždy nosil s sebou. V tu chvíli se znovu ozval zřetelný štěkot, který vycházel z rozpadlé, staré budovy stojící před ním. Otočil hlavou směrem k tomu domu, ale baterku a nůž, který měl druhé ruce, nechal ještě svítit do temné prázdnoty místního lesa. Jakmile se ujistil, že systematické štěkání vychází opravdu z domu uprostřed lesa, bez váhání k onu místu začal sprintovat. Dům byl od něho vzdálen 100 metrů, takže tam byl okolo 30 vteřin. Bylo podivné, že dveře do objektu byly přesně naproti němu. Edward neváhal a hned vstoupil do budovy a posvítil na 15 metrů dlouhou chobu. V tom ho polila hrůza. Všechny věci na chodbě vypadali úplně stejně, jako u něj doma, když ocházel držet psa, aby neutekl, zatímco jeho žena vjížděla svým autem do dvora. Stejně poskládané boty u botníku, stejné obrázky pověšené na stěnách, na konci chodby byly dvoje stejné dveře naproti sobě, jedny vedoucí do kuchyně, a druhé vedoucí do obýváku. Edward ani nedýchal. Pomalinku se šinul ke dveřím do obýváku. Pořád měl v jedné ruce baterku a ve druhé nůž. Potichu strčil do dveři, aby se otevřeli, což také, byt s vrzáním pantů, udělali. Posvítil baterkou na místo, kde tušil křeslo, na kterém, k Edwardovému velkému překvapení, seděl pokojně roční labrador. Byl to jeho pes, Bugsy. Odvážil se malými kroky vejít do místnosti. Když vešel do místnosti pohltilo ho zvláštní horko. Takové, jako kdyby se tady ještě před nedávnem topilo v krbu, ačkoliv venku již bylo něco kolem nuly a právě tato místnost měla propadlou střechu. Šel blíže ke křeslu a čím blíže bylo křeslo, tím více se v kuželu světla ukazoval temný obrys postavy. Neviděl na něj zřetelně, ale zdálo se mu, že na něj ten stín promlouvá. Netušil co říká, jen slyšel jakýsi hlas, který byl podobný hlasu jeho manželky. Byl celý propocený, ruka se mu hrůzou klepala. Už byl téměř u křesla, když v tom uslyšel neznámý, avšak zcela zřetelný hlas. "Zabij ho, já vím že to chceš. Tak dělej. Potom můžeš jít zpět domů a nic tě už nebude trápit. Zabí ho! Dělej!" Edward odhodil baterku, chytil svůj nůž pořádně do obou rukou, napřáhl se a udeřil psa, který tam pokojně seděl, do břicha a následně i do zad a do hlavy. Párkrát švihnul nožem i po stínu, který tam celou dobu seděl také. Poté se mu zatočila hlava a upadl na dřevěnou podlahu. Když se o pár minut později probral, spatřil, svoji ženu, jak jednou rukou volá záchranku a druhou rukou si křečovitě svírá krvácející ránu na hlavě. Edawrd vyděšeně koukne vedle sebe. Leží tam jeho mrtvola jeho psa se třemi hlubokými bodnými ranami. Zděšením ucukl hlavou, a při tom rukou nahmatal svůj nůž, který mu daroval jeho otec předtím než zemřel. Nůž byl celý zakrvácený.

Poté přijela sanitka a policie, která Edwarda obvinila z pokusu o vraždu a z vraždy. Do věznice však nikdy nenastoupil, jelikož předtím ho zavřeli do ústavu pro mentálně narušené lidi. Od té doby Edward mívá pravidelně podobné vidiny. Jeho manželka tento první Edwardův záchvat přežila, měla však po celý zbytek svého života na břiše a na levé tváři velké jizvy po ranách.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Samantha Samantha | Web | 4. listopadu 2012 v 18:06 | Reagovat

Fíja, sice dlouhý, ale za to dobrý =)

2 Štěpán Štěpán | E-mail | 27. listopadu 2012 v 17:39 | Reagovat

Tak fakt docela hustý, ale neměli ho zavírat :( :-D

3 Mia-chan~ Mia-chan~ | Web | 14. června 2013 v 21:46 | Reagovat

Chudák pes! :'(

4 reálný člověk reálný člověk | 9. července 2013 v 15:43 | Reagovat

fuj... já jsem doslova přestal dýchat ;-)

5 reálný člověk reálný člověk | 9. července 2013 v 15:44 | Reagovat

ale bylo to cool :-D  :-)  8-)  :-P  :D

6 nika?? nika?? | E-mail | 18. ledna 2014 v 20:32 | Reagovat

nasledující smajlíci znázorňjí moje pocity během čtení: :-|  :-| 8-O ???  O_O  O_O

7 Lenka Lenka | 19. ledna 2014 v 9:53 | Reagovat

Neeeeee  chudák pes :-(  já vím že je to smyšlené ale i tak.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama