Historka č. 6

12. srpna 2012 v 18:06 | Kuba
Jako průvodčí osobních vlaků jsem jezdila v turnusu s jedním vlakvedoucím tři roky. Pak jsem odešla na mateřskou a ke svému povolání jsem se už nevrátila. S bývalým kolegou jsem se občas vídávala, věděla jsem o něm, že neumí zahálet ani v důchodu. Nakonec však nastalo období, kdy jsme se více než tři roky nepotkali. Jednou ( v noci ze čtvrtka na pátek ) se mi zdál sen. Procházela jsem nádraží a vidím kolegu v družném rozhovoru s jiným mužem, kterému, jsem neviděla do tváře. Pozdravila jsem a můj známý mi zvesela odpověděl. Teprve v té chvíli jsem si uvědomila, že je v uniformě a má u sebe brašnu vlakvedoucího. Proto jsem se zeptala: "Snad nechceš říct, že ještě děláš?" " Jo, Helenko, já kdybych nepracoval, tak bych umřel," odpověděl mi. Vtom jsem se s výkřikem vzbudila. Probral se i manžel a ptal se, co se stalo. Byly tři hodiny ráno. V duchu jsem si byla jistá, že se mu buď něco stalo, nebo že rovnou umřel. A měla jsem pravdu. Za pár dní vyselo na nádražní nástěnce parte s pátečním datem. Ten sen byl na rozloučenou, o tom jsem přesvědčená...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | 16. října 2012 v 9:59 | Reagovat

Něco takového se mi stalo a mé mamce taky.
Sny na rozloučenou jsou.

2 ilona3 ilona3 | E-mail | 11. července 2013 v 17:38 | Reagovat

ty píčo ???

3 ilona3 ilona3 | E-mail | 11. července 2013 v 17:39 | Reagovat

to bylo hustý :-D

4 nika?? nika?? | E-mail | 18. ledna 2014 v 21:07 | Reagovat

zdál se mi podobný sen

5 Sarah 😺 Sarah 😺 | Web | 22. října 2014 v 20:42 | Reagovat

Viselo s tvrdým y?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama