Srpen 2012

Lost Tapes: Vampire

24. srpna 2012 v 12:39 | Kie*
Do rukou se mi dostalo video o upírech. Sama si teď nedokážu říci, jestli tomu věřím nebo ne. Co si o tom myslíte vy?



Lizard man / Ještěří muž

21. srpna 2012 v 17:03 | Kie*
Někteří lidé si myslí, že jde o dinosaura, který dospěl do oblasti HOMO - neboli člověka. Měří kolem 2 m a má červené svítící oči. Zjevuje se v bažinách Lee Country (Jižní Karolína).

V celém článku najdete příběh Christophera Davise, který měl to štěstí (nebo snad smůlu?), že se setkal s ještěřím mužem.

Benandanti, alias "výjimeční lidé"

19. srpna 2012 v 18:18 | Kie*
Benandanti - Lidé, kteří se považí za vyjímečné. Formují se již v 16. století v italském regionu Furlánsko. Již v tu dobu byli nuceni podřídit se mnoha výslechům. Před vyšetřovateli prý prohlašují, že mají nadpřirozené schopnosti. Když se jich zeptali, jak...? Odpověděli, že jim k tomu stačí jediné - a to správně se narodit.


Pérák - Legenda, které se bál každý kolaborant

18. srpna 2012 v 9:17 | Kuba
O této legendě jsme vám také psali ZDE.

SPUSTIT


Satanisti v našem městě

18. srpna 2012 v 9:15 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"U nás ve městě máme temný les, který mám hned za barákem. Na tom není nic divného, je to ve většině měst, ale to, co se v něm stalo.. Když to píšu, tak mě mrazí, stalo se to jednou v noci. Byl jsem jako obvykle večer doma, když najednou z toho hnusnýho lesa začaly řvát a volat o pomoc malé děti. Všichni to slyšeli, první celej panelák koukal z okna, ale když ty výkřiky malých děcek vycházely stále z toho temného lesa.. I já jsem okamžitě běžel po schodech dolu a běžel k lesu. Všichni jsme do toho lesa šli a ty děti byly přivázané ke stromům.. Je známo, že v našem lese je parta lidí, kteří uznávají Satana a dokonce upostřed lesa mají malou chatrč. Tito odporní lidé přivázali děti ke stromům a chtěl vykonat nějaký rituál, ale když jsme se tam rozeběhli, všichni utekli. Všichni měli černé hábity s kapucí. Těch pár dětí, kterým to udělali, mají zničené dětství.. Chtěli jsme je dopátrat, tak jsme šli s partou kamarádů do toho lesa v nočních hodinách jiný den. Našli jsme tu chatku. Svítilo se v ní, spíš to bylo světlo od svíček. Kamarádka sama navrhla, že do chatky půjde a bude předstírat, že se k nim chce přidat. Všichni jsme z dálky koukali, jak se naše kamarádka přibližuje k chatce. Zabouchala na dveře a po malé chvilce se otevřely. Kamarádka okamžitě řekla, že se chce přidat k nim. Oni ji jen vtáhli do vnitř. Všichni jsme měli strach. Ale hned za malý okamžik naše kamarádka vyběhla, zvracela a brečela. Řekla, že už do toho lesa nikdy nevkročí a nikdy nám neřekla, co v té chatě viděla.."


Ve dveřích jsem viděl obličej..

18. srpna 2012 v 9:14 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Když jsem jednou přišel večer domů, tak na stole bylo napsáno, že táta s mámou šli na nějakou tancovačku, tak jsem byl sám doma. Jako vždy jsem byl na počítači a hrál hry, potom, asi v 10 hodin, se mi sekl počítač, tak jsem ho restartolval... V tu chvíli byla tma a dveře se sami otevřeli... Já šel je zase rychle zavřít a potom jsem se podíval na dveře (jsou průhledné) a viděl jsem tam obličej. Jen na okamžik.. Do dnes nevím, co si o tom myslet.."


Slyšel jsem neznámé hlasy

18. srpna 2012 v 9:10 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"V noci jsem šel spát. Když jsem už ležel, otočil jsem hlavou ke zdi a najednou to začalo. Zavřel jsem oči, najednou se mi zjevovali v mlze postavy.Slyšel sem neznámé hlasy jak cosi povídali a lákali mě. ke konci to bylo podobné řvaní a naříkání. Netuším co to bylo, ale nemohl jsem se hnout a v tu chvíli ani dýchat. prostě jakoby na mě něco sedělo či tak.Pak to ustanulo. Cítil jsem jak mi srdce buší až v krku. Nedokážu si to vysvětlit. Ale v tu noc jsem již neusnul. "


Divná mlha v jeskyni Macocha

18. srpna 2012 v 9:06 | Kuba
Fanynka nám zaslala tuto fotku: "Můj přítel byl minulý týden na výletě v Macoše a v jedné z jeskyní, pořídil tuto fotku. Kouř to určitě není, na první fotce by mělo být, jak to vypadalo a na dalších 2 je to, co se tam objevilo. Foťákem to určitě být nemůže, protože po těchto 2 snímcích to zase fotilo krásně ostře."

Admin: Já osobně jsem v Macoše byl, a byla tam zvláštní atmosféra.. tomuhle věřím na 100%


Měl jsem pocit, jak kdybych měl zemřít..

18. srpna 2012 v 9:04 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Jednou u nás v bytě, v pokoji kde, mám Playstation a lampičku na stole, tak jsem něco divného slyšel... ale poslouchal jsem hudbu, takže to vůbec nebylo silný a vypadalo to, jako takt v té písničce. Najednou mi spadl Playstation na zem a lampička spadla přímo k posteli. Najednou jsem neměl ani odvahu podívat se ven z okna. Měl jsem pocit, jak kdybych měl umřít.... U psaní tohodle se bojím ještě teď.."



První jsem se smál, ale pak jsem uvěřil..

17. srpna 2012 v 17:00 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Můj kamarád bydlí hned vedle jednoho domu, který je taky jejich, ale je už hodně starý a celkem zničený (rozbitá okna , posprejované stěny), a proto si tam už odkládají jenom nářadí apod. Dům je po jejich rodičích, prarodičích a má už za sebou dávnou minulost. Kámoš tam chodí pro nářadí a když byl menší, tak šel hledat kladivo. Nemohl ho najít... Zadíval se na obraz na stěně. Byla na něm dáma s krátkymi vlasy. Slyšel už ale taťku, kde je s tím kladivem, tak šel opět hledat. Když se vrátil do místnosti, kde visel obraz, tak viděl přesně stejný obrys právě té dámy z obrazu... Nevypadal ani jako stín, ale ani jako někdo živý. Lekl se a utekl. Dlouho o tom nikomu nic neřekl, ale od té doby se bál chodit do toho starého domu. Asi za 1,5 roku později, jsem chtěl jít s ním do toho domu něco najít, protože jsme byli u něho na dvoře. On říkal, že se mu tam nechce a když jsem se ho zeptal proč, tak mi to řekl. Já sem se sice první smál, ale když sem do místnosti vešel, tak jsem měl takový divný pocit. Pocit, že je někdo s námi. Rozhodli jsme se zeptat, kdo na tom obraze je. Byla to původní majitelka domu, která umřela právě v místnosti kde visí obraz. Nevím co je na tom pravdy, ale zdá se mi to celkem divné..."


Kdyby děda poslechl babičku, nezemřel by..

17. srpna 2012 v 16:34 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Jednoho dne mi babička vyprávěla, cca před čtyřmi lety, že den před tím, než jsem se narodil, měl jít její manžel v pátek na oslavu do nějaké hospody. Ve středu večer, když šli spát, měla babička divné tušení. Po nějaké době nakonec usnula. Měla noční můru. Ráno se vzbudila s tím, ať nechodí v pátek do hospody, že se mu něco zlého stane. On se jí vysmál. V pátek večer, když šla spát, tentokrát už sama, pořád se jí motala hlava a bylo jí zle. Neusla za celou noc. Když mu volala, byl opilý, ale komunikoval. To jí uklidnilo. Šla spát. V noci měla opět noční můry a v sobotu ráno jí volali, že její manžel zemřel. Zemřel tak, že jel přiopilý na motorce domů, a proti němu jel kamion. Kamionu se vyhnul, ale neviděl, že je tam jezero. S motorkou spadl do jezera, dole se nějak zanítil, nemohl ven a utonul. Tehdy to měl být můj děda, kterého jsem ovšem nepoznal..."


Historka č. 9

17. srpna 2012 v 16:21 | Kuba
Nedávno jsem byl s kamarádkami stanovat v lese k ohni. Vše probíhalo na pohodu, ale jeden okamžik jsem měl neustálé nutkání koukat do lesa, jestli tam něco není, říkal jsem si, že tam nic není, že si dám pohov, ale najednou jsem viděl mezi stromy asi tak 50 m ode mne vysokou postavu v černém. (Slenderman?) Lekl jsem se a dělal, že tam nic nebylo, snažil jsem se to ignorovat. Stmívalo se a zrovna jsme byli u ohně a opékali si jídlo, a uslyšel jsem lámání větví v lesa, znova jsem to nechal být a v duchu jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že to je praskání dřeva v ohni. Asi po hodině jsme si šli lehnout, no a když jsme usínali, něco nám začalo zvenčí škrabat na stan. Škrabalo to z obou stran a stan má průměr 2 m... kamarádka taky říkala, že jí něco šťouchalo do hlavy... po chvíli jsme šli ven a nic tam nebylo... Tak jsme šli znova spát a za hodinu to začalo znova... Nevím co si o tom mám myslet. Ráno jsme odjeli všichni v pořádku, jen mně bylo jaksi zle...

Byla jsem zděšená, co babička řekla

17. srpna 2012 v 16:10 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Šla jsem navštívit svou velmi zesláblou devadesátiletou babičku. Tušila jsem, že jde asi už o poslední návštěvu, snažila jsem se ale naladit do úsměvu tak, aby bábinka mou starost nepoznala. Přinesla jsem jí květiny a taky oblíbenou nugátovou bonboniéru. Babička se do bonbonů s velkou chutí pustila. ,,Dovolíš mi to ještě, viď?" řekla a podívala se mi přes rameno. Honem jsem se otočila. Nikdo tam však nestál. ,,Jistě, babi jen si dej," povídám tedy pro jistotu. ,,Tebe se neptám, děvenko. Jeho." ,,Koho ?" užasla jsem, ale tato odpoveď mi mnoho neujasnila. ,,Už tu čeká od rána..." Celou návštěvu se potom babička chovala, jako bychom v pokoji byly ještě s někým... Krátce po obědě umřela..."


Do rána jsem nemohl usnout..

17. srpna 2012 v 16:07 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Jednou večer, když jsem šel domů .. stala se mi zvláštní věc ... ještě jsem nevkročil ani za práh dveří a už jsem slyšel, jak někdo říká mé jméno.... Bylo mi to podivný, protože když jsem zamykal bránu, nikdo nebylo kolem a ani doma nikdo nebyl... To jsem ještě překousl, ale když jsem byl na PC, prostě jsem koukal na obrázky na FB a z ničeho nic někdo, nebo něco začalo bouchat na dveře mého pokoje.. Šel jsem se za ně kouknout a tam nikdo... Pár minut na to se otevřelo uzavřené okno v obýváku, začala se houpat židle, na které kdysi sedával děda.. Už v noci byl celkem klid.. Rodiče ještě nebyli doma, když najednou spadla v kuchyni láhev mléka. Taky tohle bylo divný, protože si pamatuju, že když jsem se napil mléka, tak jsem ho uložil zpět do lednice. Tak jsem šel do kuchyně a umyl jsem podlahu. Pak přišli rodiče a šel jsem si lehnout. Když jsem ležel, slyšel jsem, jak vedle mě jako kdyby někdo dýchal. Do rána jsem nemohl usnout.."


Někdo volal mé jméno z chodby

17. srpna 2012 v 16:05 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Šel jsem spát. Nevím ani kdy jsem se vzbudil, oči jsem měl stále zavřené, ale nějaké silné pronikavě bílé světlo mi svítilo do oči a kromě toho jsem cítil strašně velkou váhu na hrudi a na rukou. Prostě nevím ani jestli bych se mohl pohnout, ani jsem to nezkoušel. Nezkusil jsem to kvůli strachu a oči jsem také raději ani neotevřel. Začal jsem se modlit, hned na to jsem pocítil trošku uvolnění a usnul jsem. Ráno jsem si nic nepamatoval. Rozpomenul jsem se na tu příhodu až během dne. Jinak někdy, když jsem se vzbudil uprostřed noci, jsem slyšel zvuky, jakoby se otevíraly dveře ke mě do pokoje, ale dveře se neotevřely. Nebo jsem slyšel kroky po schodech, přitom každý v domě už spal. Slyšel jsem volat své jméno z chodby... Tyto věci se nestávaly jen mě, ale i mým příslušníkům rodiny. Zejména to, že se probudili během noci a cítili strašnou váhu na hrudi a na celém těle.."


Babiččin dům se bude vymítat..

17. srpna 2012 v 16:02 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Moje babička žije s dědou (je to její přítel už asi 20 let) no a bydlí v domě po dědových rodičích. V domě zůstalo mnoho věcí po dědové matce. Struhadlo, nábytek, žebřík, hrnce a pak tam byl jeden takovej šátek, který babička pořád nosila, když pracovala na zahrádce. Byl také po dědové matce. Vždycky, když ho měla na hlavě, tak ji strašně bolela hlava. Jednou dokonce zkolabovala, nešlo ji vzbudit, až poté, co jsme sundali ten šátek. Něco jakoby nasvědčovalo, že dědova matka tam babičku nechce.Jednou jsem byl v tom domě sám. Babička jela k doktorovi (babička bydlí na vesnici, takže musela jet až 13 km do města). Najednou jsem začal cítit, že kolem mě víří vzduch, okna i dveře byly zavřené , takže nemělo CO vířit. Pak mě začala bolet hlava. Zvedl jsem se a utekl jsem pryč od toho domu. Najednou mi bylo lépe. Později jsme s bratrancem spali u babičky v ložnici. Hned vedle ložnice je terasa, na které je velký dřevěný stůl. Měli jsme pootevřené okno, takže z venku bylo všechno slyšet. Babička bydlí u lesa, takže tam není žádný hluk, ale my slyšeli, jakoby něco poťukávalo nehty (znáte ten zvuk) o ten stůl. Byli jsme vyděšení. Jednou si babička pozvala vymítače duchů - Ten jí opravdu řekl, že má v domě zlého ducha staré báby. Příští měsíc to půjdou vymítat. Myslíte si , že je to správné?"


Mrtvý kolega z práce..

17. srpna 2012 v 16:00 | Kuba
Tento skutečný příběh nám byl zaslán na náš Facebook.
"Byli jsme s rodinou na víkend v Adršpachu. Sobotní ráno jsme seděli u snídaně, když na nás zavolal tátův kolega z práce, který přidržoval kolo. Vůbec jsme netušili, kde se tady bere, vždyť bydlí ve stejném městě co my a Adršpach je od nás přinejmenším 200 km. Nějak jsme to ale neřešili a začali si s ním povídat. Vzpomínali jsme, co všechno zažili, když byli malí, probírali drby z práce a podobně. Cítila jsem z něj něco divného. Neměla jsem moc dobrý pocit. V neděli, když jsme přijeli domů, táta se od vedoucího dozvěděl, že v pátek ten kolega zemřel... Viděla jsem ho na vlastní oči, vážně to nechápu.."


Pérak z Česka

17. srpna 2012 v 15:34 | Michal

Skutečnost nebo fikce? Tajuplný Pérák děsil Česko.

Záhadný fantom zvaný Pérák měl neuvěřitelnou schopnost. Díky speciálně upraveným pružinám, které měl připevněné na nohou dokázal přeskakovat nejen ploty či cesty, ale i věže kostelů či paneláky. Jde o dokonalou fámu, nebo je postava Pérák skutečná?Zvěsti o Pérákovi se začaly šířit během 2. světové války nejprve v Praze, později v celém Česku (tehdy Protektorátu Čechy a Morava). Legenda říká, že Pérák dokázal díky pružinám dělat neuvěřitelné skoky. Setkání s Fantomovou postavou zažilo mnoho občanů, ale nikdo přesně nevěděl, co byl Pérák vlastně zač. Původní verze hovořila o geniálním vynálezci, ale později se ustálilo tvrzení, že muž s pružinami bojuje proti německým vojskům.

Pérák byl charakteristický svými pružinami na nohou, zvláštní maskou a svítícími červenými očima. Měl neuvěřitelnou schopnost, přeskakovat krátké, ale i obrovské vzdálenosti. Lidé ho viděli zejména v noci. Přestože se ho všichni zpočátku báli, později si v něm obyvatelé během války našli hrdinu, který bojuje proti nenáviděným německým okupačním vojskům. Zprvu se vyskytoval hlavně v Praze. Později zjevení hlásili i z jiných míst, hlavně v Brně a Drahelčicíchch na Kladensku. Existenci Péráka nikdo nikdy nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Svými schopnostmi vyděsil celou republiku a stal se součástí českého folklóru.


Anneliese Michel - Ďábel v těle

16. srpna 2012 v 11:10 | Viktorka Marksová
Anneliese Michel - je pravé jméno dívky, o jejímž tragickém osudu vypráví film s názvem The Exorcism of Emil Rose,,V moci ďábla". Scénář filmu byl napsán podle knihy The Exorcism of Anneliese Michel.

Anneliese byla jednou ze čtyř dcer manželů Michelových, dobrých a zbožných lidí, kteří žili v německém Klingenbergu. Byla přátelská dívka a dobře se učila. Cosi zvláštního se začalo dít až krátce před 16. narozeninami, roku 1968. Podle svědectví spolužaček se Anneliese nemohla po prožití hrůzyplné noci hýbat, cítila se stažená nějakou obrovskou silou, která jí nedovolovala dýchat ani si přivolat si pomoc. Téměř o rok později se tato situace znovu opakovala. Návštěva lékaře a podrobné neurologické vyšetření neodhalily žádné onemocnění. Pro zlepšení svého zdraví byla Anneliese poslána do sanatoria. Dívky které se s ní vídaly, popisovaly, že její modré oči zčernaly, změnily se její ruce se a zachvacovaly jí podivné křeče. Anneliese ztratila jeden školní rok. Potom její potíže ustaly. Anneliese pokračovala úspěšně ve studiích. Složila maturitu a byla přijata ke studiu na vysoké pedagogické škole.