Tajemné chození po mém pokoji

30. července 2012 v 14:52 | Kuba
Doporučujeme tyto příběhy číst v noci. Další zajímavý příběh si můžete přečíst níže...
"Asi před 40 lety se v bytě nad námi oběsil muž. Dosud není známo, kdy, nebo proč, se oběsil, ale nikdy nás asi neopustí. S tímto příběhem vás tu teď seznámím. Jedné obyčejné noci se stalo něco zvláštního. Asi kolem 12. hodiny večer jsem se probudil neznaje proč. Moje sestra, co s ní mám spojený pokoj, si tu stejnou noc také vzbudila (dříve než já). Sedla si a rozhlížela se po našem pokoji a měla divné tušení, že tu s námi je někdo jiný a dokonce tu i chodí. Ale v zápětí zjistila (a byla si tím dokonce i ujištěna), že nikdo jiný tu není a nebylo nic vidět. Tak si zase lehla a snažila se usnout, bohužel se jí to nepovedlo. Já jsem se snažil také zabrat, ale stále nic a nic. Po těžké snaze se probudit až zítra, jsem uslyšel lehké krůčky, které chodily od jedné strany pokoje na druhou. Nejdříve jsem tomu nechtěl věřit, ale co jsem měl dělat v hluboké noci, když není vidět na krok a navíc tu někdo "neviditelný" chodí? Nezbývalo mi nic jiného, než ležet pod tlustou peřinou zachumlaný až po uši, snažit se neotvírat oči a nemohoucí (spíše neodvažující) si vystrčit ani kousek nohy, nebo ruky. Chození neznámého tvora se neozývalo, tak jsem se zklidnil. Ale mýlil sem se. Znovu bylo slyšet neznámé chození. Bylo to slyšel čím dál tím víc a čím dál tím blíže k mé posteli. Měl jsem srdce v krku a potil jsem se snad po celém těle. Cukal jsem sebou a svíral jsem mého plyšáka. Po čtyřech, pěti krůčkách bylo opět ticho. Takto se to neustále opakovalo a stále silněji. Dokonce se to i stupňovalo. Né že by nestačilo tajemné chození, dokonce přišlo i na bonus, jak já jsem to .. ..Něco se nademnou sehnulo. Cítil jsem studený chlad který mě praštil, jak jsem toto zjistil.... Celé tělo jsem měl pokryto potem, jen hlavu sem měl chladnou. Ještě asi po pěti takto stále opakovaných výpravách po našem pokoji, bylo konečně šest hodin ráno. Moje sestra se zvedla a měla namířeno do ložnice našich rodičů. Já jsem se také zvedl a potichoučku sem šeptal ať na mě chviličku počká, ať neodchází beze mě. Nakonec jsme to pověděli rodičům, ale ti si mysleli že jsme blázni. I když si myslím že moje mamka tomu celou dobu věřila..."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aye96 Aye96 | E-mail | 12. srpna 2012 v 10:50 | Reagovat

jediný příběh, který mi příjde tak věrohodně :D asi proto, že je více popsaný, než příběhy na pár řádků, kde to všecko shrnou do pár vět

2 sole shoes sole shoes | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 17:23 | Reagovat

Q. Why did the cookie go to the hospital?
http://www.shoesgreat.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama