Bývalý šibeniční vrch

22. července 2012 v 19:06 | Kuba
Další příběh, který jste nám sami zaslali. Děj se odehrává na místě, kde dříve byla šibenice.
"Naše sídliště se nachází na bývalém šibeničním vrchu (ironií je nynější název Zlatý Vrch). Povím vám pár situací, které se mi tu staly. Naši vybourali starou komunistickou skříň a místo ní nechali vystavět malou šatnu a tím to vše začalo... Vedle šatny měli rodiče ložnici. Nikdo nám nic v tu dobu neřekl, abychom nepřipadali panice, ale kdykoliv šli naši za zábavou, já s bratrem jsme se nakýblovali k ním do postele a koukali na televizi. Oba jsme se paranoidně otáčeli v domění, že někdo stojí ve dveřích. Smáli jsme se sobě navzájem. Jenže když to tak bylo pokaždé, když jsme se zdržovali v ložnici, museli jsme to už rodičům říct. Mysleli jsme si, že od nich uslyšíme jak máme bujnou představivost. Ale oni jen kývli na to, že tam něco bude, jen nás nechtěli strašit. Jak čas plynul, občas se v kuchyni ozval zvuk dokrajujícího nože (ničemu jinému se to přirovnat nedalo), nebo jsme se otáčeli ke dveřím v domění, že tam někdo stojí. Bráška se odstěhoval do německa za prací. Z ložnice se stal obývák tak jsme toho ducha moc nevnímali. Já jednoho dne odjela na intr. V půli týdne přijeli domů rodiče z dovolený a táta začal hledat ovladač (tuto situaci znám z jeho výkladu, ale o takových věcech se nežertuje, proto vám to vylíčim v citaci). "Když jsme přijeli domů, chtěl jsem si užít trochu český televize, tak jsem hledal ovladač. Rozházel jsem celej gauč, v kuchyni jsem byl, u tebe v pokoji, v ložnici a i jak debil jsem se podíval do koupelny. Prostě nikde nebyl, tak jsem se vrátil do obejváku a ten ovladač byl připravenej na hraně gauče." Další situace byla taková: "Byla jsem sama doma a chtěla jsem si udělat pěknej večer. Přitáhla jsem si do obýváku sedací vak tak, že jsem seděla zády ke dveřím a pustila si koncert oblíbený kapely. Najednou mě přepadl zvláštní pocit frustrace. Cítila jsem, jak někdo stojí ve dveřích a dívá se směrem ke mě. Nemohla jsem se otočit a zhluboka se nadechnout. Zavřela jsem oči a prosila aby odešel. Po chvilce vše ustalo a já mohla dělat vše jako předtím. Jen mi bylo špatně od žaludku. Volala jsem proto mamině, která byla na noční, jestli si se mnou chvíli nemůže povídat. Vše jsem jí vysvětlila, ale ona mě jen chlácholově uklidňovala. Po tomhle incidentu jsem už těžko chtěla být doma sama. Pak se vše uklidnilo, nic se nestalo a s tím odcházel i můj strach. Poději se ale stala další věc. Duchovi se asi v šatně nelíbila moje bota. Prostě mi jí vyhodil. Normálně vám vypadne bota před botník, ne ven ze šatny, ještě špičkou k vám do obýváku (ano, zase jsme tam seděli). Přišlo nám to zvláštní a já šla botu s humornou připomínkou ("asi mu smrdí") vrátit na místo. Opět se nic nedělo (já vím, že to zní jak z paranormal activity)... pak jsme našli malé koťátko. A museli jsme si tu potvůrku nechat. Opět jsem byla sama doma a že si pustím film. U něj jsem usla a probudila mě mamina až na titulky. "Co jsi udělala kočce?" Rozespale jsem přemýšlela co jsem ve spánku mohla provést, když jsem ji, ale viděla jak je celá naježená a kouká do šatny, projela mnou panika. "Já už tu spát nebudu!" Mamina se mě snažila uklidnit. Já to zvíře proklínala. Táta viděl jak někdo v noci jde ke mě do pokoje postava a pak jen slyšel, jak se s někým bavím. Nakoukl do pokoje a zeptal se: "Spíš?" Odpovědí mu bylo NE, kterého jsem si vůbec nebyla vědoma. Pak jsem procitla a slyšela otázku: "Ty jsi teď s někým mluvila?" "Cože? Ne, proč?" Nechápala jsem, co se děje... Ráno mi pak vysvětlil co se stalo a já se pak připravovala na nejhorší, ale dál už nic nepřišlo."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 L. L. | 28. července 2012 v 13:47 | Reagovat

No ten konec mi nepřijde moc reálný, promiň.

2 nik nik | 11. srpna 2012 v 12:49 | Reagovat

zamotaný a nesmyslný:DDDDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama