Červenec 2012

Děda ze záhrobí

21. července 2012 v 12:19 | Kuba
K dispozici máme další příběh, který nahání husí kůži:
"Tenhle příběh se stal mému taťkovi, když byl ještě malý. Domluvili se s kamarádem, že odpoledne půjdou ven na hřiště. Taťka tedy vzal míč a šel. Chvíli na kamaráda před domem čekal, ale nedalo mu to a šel na něj zazvonit. Zvonil už deset minut, ale nikdo neotvíral. Po dvacátém zvonění to kdosi zvedl. Ozval se starý hlas. Zeptal se: ,,Co potřebujete, tady nikdo není!" Taťka se se strachem zeptal na kamaráda, ale hlas už neodpověděl. Druhý den za ním zašel mu povědět, co se mu stalo a proč nebyl doma. Ale kamarád řekl, že doma nikdo určitě nebyl a děda mu před dvěma roky zemřel. Taťka mu to nedokázal uvěřit, byl přesvědčený, že to jeho děda zvedl..."


Byli jste v hradě Houska?

19. července 2012 v 17:20 | Kuba
Fanoušek nám zaslal další příběh, který se týká tajemného hradu Houska.
"Určitě všichni znáte hrad Houska, říká se, že tam je brana do pekla a jsou tam spatreny i nevysvetlitelne jevy. My jsme tam byli minulej rok (2011) na zacatku cervence. Jo abych nezapomel, taky se o hradu rika, ze tam lidi z niceho nic omdlivaji, mají strach nebo se jim spatne dycha, me se tohle presne stalo. Průvodkyne, ktera nas po hradu provazela a rikala nam neco o historii hradu, tak se mi najednou udelalo blbe a spatne se mi dychalo. Sama pruvodkyne rikala, že se tu lidi boji a ze se jim tu spatne dýcha a to pry ze pokud se to stane, tak je nablizku zlo z pekla nebo se pry v tu danou vec na hrade deje neco zvláštního. Museli jsme proto odejit a me az dolu z cesty z hradu spatne dychalo. Nevim, jestli sem prisel do dusnýho prostředí, ale nikomu blbe nebylo a navic ja a bracha jsme meli porad na hrade pocit ze nas nekdo sleduje. Jméno prosim v anonimite. Foto je archivní - zde prý je brana do pekla."


Muž, který mi uvízl v hlavě

17. července 2012 v 10:29 | Kuba
Máme tu pro vás další příběh, v němž má hlavní roli můž, který uvízl dívce, která vypráví svůj příběh, v hlavě. Čtěte více:
Věcem ohledně duchovna nerozumím. Ale mám pocit, že se mi v mém životě dějí zvláštní věci. Chodí za mnou do práce pán, který mi měřil GPZ. Mohla jsem si i zkusit virgule. Vzala jsem je do ruky, a čekala jsem, že se pohnou. A ještě než se stalo, ta jsem viděla mezi virgulemi nějaké vlnění. Tak jsem chodila a zkoumala co vidím. Pán říkal, že jsem nějaká senzibilní, ani nevím co to znamená , motá se kolem mě delší dobu, ale poslední měsíc mi je jeho přítomnost nějak nepříjemná. Lépe řečeno, mám z něj špatný pocit. Něco mi nějak nehraje. Pán se velice zajímá o duchy, zóny, a nabídl se, že mě nějakou sugescí uvede i do minulého života. Poslední dobou nemyslím na nic jiného než na něj. Mám pocit, že se mi snad zavrtal do hlavy, či co. V sobotu večer jsem dost ponocovala a nemohla jsem se soustředit na nic. Pořád mi odbočovaly myšlenky k němu. Ležela jsem a buď začínám mít něco s hlavou, nebo jsem s ním na dálku komunikovala. Nevím, zda to jde, nebo zda to jsou jen výplody mé fantazie. Cítila jsem i jakési mrazení, které mi několikrát prošlo celým tělem. Dnes jsem si na pána vzpomněla. Za deset minut byl u mě v práci. Přiběhl a vyprávěl mi, že nahrává na kazetu doma dokument, který jsem v televizi nestihla. Po pár minutách odešel, že spěchá, že to musí stopnout. Vrtalo mi hlavou, že přišel jak na zavolanou. Tak jsem mu napsala sms, že je zajímavé, že se objevil, zrovna, když sem na něj myslela. Odepsal mi, že vidím, jak to funguje. Odepsala jsem mu, že na mě musí myslet často, protože si na něj často vzpomenu. A on na to, že by to fungovalo až tak….? Dále jsem mu napsala,zda na mě nemyslel náhodou v sobotu večer. No, a zjistila jsem že ano. Když si to tak přeberu zpětně, tak mám pocit, že kam se pohnu, tak se objeví. Jeden den v pátek jsem byla na pouti, no a kdo se tam neukázal….. V pondělí se za mnou stavil v práci, přeměřit zónu a trochu jsme se zapovídali. Během rozhovoru se mě zeptal, proč jsem nebyla v sobotu na pouti? To mě v celku zarazilo. Jak to mohl vědět? Zeptala jsem se ho, jak ví, že jsem tam nebyla. Nějak to zakecal. Mám pocit, že si neustále hledá důvody, aby se za mnou stavil. Jednou to jsou knížky, pak letáčky, přinese mi čokoládu, oříšky ze stromu jako Popelce(mimochodem jsem na ně pár dní před tím myslela). No nevím, zda to je zcela normální, aby na mě cizí člověk tolik myslel. A hlavně, že ho nemohu dostat z hlavy. Nevím, jaké schopnosti člověk může mít, ale mám pocit, že to je celé zvláštní a začínám mít z něj tak trochu strach. Je to takový podivín, lidi se s ním moc nebaví. Je toho mnohem víc…. Čím víc ho pozoruji, tím víc se mi to nezdá. Jsou jisté schopnosti, které by mi mohli manipulovat mysl? Mám pocit, že jsem ve fázi jakého si uvědomování si, či probuzení. Tak mám takové složité období. Dost pracuji se svými myšlenkami , dělám si na život úplně nový pohled. Vše by tak nějak šlo, ale tento pán mi situaci nějak zamotává.


Dívka s vidinou posmrtného života

15. července 2012 v 13:19 | Kuba
Přinášíme vám další neuvěřitelný zážitek, o kterém vypráví dívka svůj "sen", nebo snad vidinu posmrtného života? Více se dočtete v celém článku:
V dubnu, před dvěmi lety, jsem se musela podrobit jedné operaci. Už jsem tak nějak podvědomě předtím cítila, že to nebude jen tak, ale nervozita to nebyla. Možná pocit ničeho před něčím, to bude výstižnější. Nyní, po takovém časovém odstupu jsem schopná to vidět jinak, než tehdy.
Většinu znám z vyprávění, ale stalo se to v průběhu operace. Mám nízký krevní tlak, trpím tzv. hypotenzí. Když už mělo vše končit, krevní tlak i srdeční tep padal pomalu a jistě k nule, a nastala srdeční zástava, nikdo mi to dodnes úplně nevysvětlil. Pro mé ošetřující lékaře to byly nejdelší dvě minuty, co v životě zažili. Já si z té doby jen mlhavě pamatuju nejkrásnější sen, co se mi kdy v životě zdál. Ale byl to opravdu sen? To jen Bůh ví..
Představte si, že jdete po pěšince v ovocném sadu, kde to hraje všemožnými barvami. Tráva je hebká jako samet, všude vzrostlé stromy v plném květu, vzduchem se line nádherná vůně medu, růží a čerstvého ovoce. Všude kolem překrásné rozkvetlé květiny všech možných druhů, nezávisle na ročním období nebo podnebí. Bzučí kolem Vás včely, kráčí kolem Vás v bezprostřední blízkosti snad všechna zvířata, na která si vzpomenete. Obloha jasná, bez jediného mráčku, ozdobená pestrobarevnou duhou, sahající od obzoru k obzoru. V dálce přede Vámi teče říčka s tou nejčistší a nejprůzračnější vodou. Přes ni vede dřevěný most, u kterého jsem se zastavila. Na druhou stranu jsem bohužel nedohlédla, opačný konec totiž halila hustá tmavá mlha.... Zničehonic jsem ucítila přítomnost tří osob.


Když se náš dědeček přišel rozloučit...

15. července 2012 v 0:50 | Kuba
Další z mnoha příběhů, které jste si sami zažili:
"Nikdy jsem nevěřila na paranormální jevy, ale byl to květen, den si přesně nepamatuji. Tehdy mi bylo asi 12 let, ale pamatuji si to, jako by to bylo včera. Mamka odešla k večeru za kamarádkou, s tím že budou oslavovat narozeniny a já jí slíbila, že pohlídám sourozence. Pro jistotu mamina pořádně zavřela balkonové dveře, kdyby se náhodou jeden ze sourozenců v noci vzbudil. Bylo přesně půl deváté večer, když jsem ležela na gauči a čekala, až budou dávat nějaký film v televizi. Najednou se v uzavřeným bytě neskutečně ochladilo a na tváři jsem ucítila jemný vánek, jakoby mě někdo pohladil, v tom se otevřeli dveře od balkonu. Chtěla jsem se otočit, protože ty dveře byli hned za mými zády, ale nemohla jsem se ani pohnout, celá jsem ztuhla a strachy jsem se nemohla ani nadechnout. Nějak jsem si to nemohla vysvětlit, protože venku skoro žádný vítr nebyl, bylo krásně a ty dveře šli stěží otevřít. Tak jsem utíkala do pokoje a šla spát. No druhý den volala babička, že děda ten večer co se mi to stalo zemřel a to přesně o půl deváté večer. V tom jsem strnula hrůzou, ale měla jsem dobrý pocit z toho, že jsem věděla, že se děda přišel rozloučit...."


Na 4 minuty zastavené srdce

15. července 2012 v 0:39 | Kuba
Přinášíme vám další příběh, který jste nám zaslali! Jednou už tu podobné téma bylo - jak vlastně vypadá posmrtný život:
"Jednou mi máma volala, že babička měla mozkovou mrtvici... později jsme se dozvěděli podrobnosti a když byla už doma z nemocnice, tak nám řekla, jak to všechno bylo... řekla že jí neskutečně bolela hlava, točila se jí a měla závratě, potom prý upadla a pak byla tma.... potom cítila, jak jí někdo drží v náručí a houpe, cítila klid a teplo a vůbec se nebála, neviděla nikoho... jen světlo a pak slyšela hlas, který jí řekl: Nataško, tvůj čas ještě nepřišel, musíš se vrátit zpátky a pak prý se ocitla v nějaký zahradě a tam byla její maminka, moje prababička, ale byla prý mladá a měla bílé šaty, procházeli se prý spolu po té zahradě a vše tam bylo krásné a jiné, než příroda tady na světě, krásnější, čistší, barevnější, potkávali i jiné lidi a povídali si o tom, jak byla babička malá a jak na babičku prababička pořád myslí a že je pořád s ní... pak babičku objala a řekla jí že musí zpět na svět, že ještě není její čas a že až ten čas příjde, že jí bude čekat a bude jí nablízku, aby potom spolu mohli odejít do světla... toto trvalo 4 minuty, co měla zastavené srdce... ale jí to přišlo jako celý den, doktoři jí prý nedávali moc naděje a nešlo jim to oživování a najednou se jí opět rozběhlo srdíčko a chvíli byla při vědomí, ale babička chtěla zpátky za prababičkou a přála si to tak moc, že upadla do komatu... a v komatu pry zažívala všechno, co zažívala v minulosti ale i v minulém životě a přitom i vnímala nás když jsme na ní mluvili, když jsme jí vyprávěli a dotýkali se jí... věděla, kdo přišel, co jí říkal... slovo od slova nám odříkala. Babička je nyní silně věřící spokojená babička a má radost ze života a smrti se nebojí a já díky tomu, že mi vše pověděla, taky ne"


Příhoda na zámku v Náchodě

14. července 2012 v 23:27 | Kuba
Další příběh, který nám byl zaslán, se odehrál v oblasti Náchoda v místním zámku.
"Asi před 2 lety jsem byl na turistickém zájezdu v Náchodě. Jeden den jsme byli na jednom zámku (nevzpomenu si název, ale je to v okolí Náchoda, někde poblíž). Měli jsme klasickou prohlídku s průvodcem. Přeskočím pár rytířských sálů a přistoupím k oné chodbě, kde se to stalo. Byla to protáhlá chodba s asi třemi dalšími pokoji (ložnicemi) a na druhé straně byly výklenky s okny. Průvodkyně říkala klasické věci, např. že ženy v té době seděli ve spaní, aby si nezničili účešy atp. Už nějakou dobu se zajímám o nadpřirozeno a hrozně mě zaujalo koukat se na tu dlouhou chodbu, když najednou jsem viděl mlhavou, nejspíš ženskou postavu (viděl jsem dlouhý šaty), jak se vznášela z pokoje a zmizela ve výklenku. Nebyl jsem na takovýhle věci připravenej, takže mě to dost vystrašilo. Když jsme tudy procházeli, viděl jsem, že nalítla do výklenku a tam nebylo nic! jenom okno.... potom mi to nedalo a po přednášce jsem se u východu zeptal jako vždycky, zda-li jim tu straší a ta ženská říkala, že se tu povídají různé věci a i ona už zažila, že při kontrole zámku zavanul ledový vítr i když všechno okna bylo zavřená a to samý s větrem, vane i když není odkud..."


Věříte pověrám? Možná byste měli!

13. července 2012 v 23:20 | Kuba
Vysmíváte se pověrám, či legendám? Skutečný příběh, který poukazuje na to, že né vždy jsou tyto pověry k smíchu!
"Seděla jsem v pokoji a četla si knihu, když v tom mi vletěl do pokoje smrtihlav. Zírala jsem na něj dobrých 5 minut, doufajíc, že se mi to jen zdá. Když konečně přistál na stěně, viděla jsem onu charakteristickou žlutou "lebku". Vzala jsem mobil, méďu (odmítám po tom všem spát sama) a lehla si v obýváku na gauč. Další den děda spadl z kola (zní to srandovně, já vím..) a škaredě si pohmoždil nohu.. Je legenda o smrtihlavovi pravdivá, a nebo to byla jen opravdu blbá náhoda? To je otázka...A co stará rada: "Nezabíjejte pavouky. Nosí to smůlu." Alespoň tohle mi vždy říkávala babička. Když jsem se ji nedávno zeptala proč, vyprávěla mi, co se stalo její kamarádce. Ta její kamarádka měla dceru,která byla někde na dovolené a stopovala s kamarádkou auta. Když ji konečně někdo zastavil, nasedli a jeli. Ale na místo nikdy nedojeli. Čelně se střetli s autem, které převáželo trubky. Při nárazu se trubky uvolnily a prošpikovali je... To ráno, její matka, kamarádka mojí babičky, zabila v umyvadle velkého škaredého pavouka. Opět ta samá otázka, jako u mé příhody se smrtihlavem. Je pověra o pavoucích pravdivá, a nebo to byla jen opravdu další blbá náhoda?"

Zjevení ve snu

13. července 2012 v 23:10 | Kuba
Máme pro vás další neuvěřitelný příběh, který nám zaslala fanynka na našem Facebook profilu, tak si ho přečtěte:
"Dedávno jsem se mamky zeptala, jak jsem se měla jmenovat, kdybych byla kluk. Řekla mi, že jí to nebudu věřit, ale že věděla že budu holka. Zeptala jsem se jí, jak to věděla. Ona mi na to řekla, že když čekala mojí sestru(je starší), tak ještě než věděla, že je těhotná, se jí ve snu zjevil její dědeček. Řekl ji: Neboj zlatíčko, já se o tu holčičku postarám. Den na to mamka šla na gyndu a zjistila že je těhotná. Nechtěla vědět jestli je to holčička nebo kluk. Ona to prostě věděla. Ale to ještě není tak moc divné. Když mamka čekala mě, taky nevěděla, jestli budu holka nebo kluk. Jednou v noci se jí zase zjevil od taťky taťka, který je už dlouho mrtvý. Ani mamka ho neznala. A mamka byla v tom snu s dědou v nějakém baráku. Děda ji řekl, že to bude holčička. Druhý den to mamka vyprávěla od dědy manželce (mé babičce) a ta jí řekla, ať popíše mamka ten dům. Mamka ji to začala vyprávět a babička byla uplně zaražená, protože jí mamka popsala přesně dům, kde bydleli s dědou, když se vzali. Ale dům už byl dávno zbořený. A děda umřel 15. února. A já se narodila 15.2. Je to strašně divné. Nikdy jsem dědu nepoznala, ale ani nevíte jak strašně bych chtěla..."

Typ na horor: Slenderman

13. července 2012 v 23:00 | Kuba
Ano! Dočkáme se filmu, nebo spíše dokumentu, o tomto záhadném stvoření, o kterém se více dočtete zde! Tady je internetová stránka, kde běží odpočet, kdy bude zveřejněno datum promítání filmu. Určitě se máme na co těšit!

Odpočet

Neoficiální trailer filmu Slenderman


Výpověď dívky, která prožila 2 roky v kómatu

13. července 2012 v 22:29 | Kuba
Jak vlastně vypadá smrt? To nám napsala jedna dívka, která si prožila 2 roky v kómatu. Jestli vás to zajímá, čtěte více:
"Sama jsem zažila jaké to je být v kómatu-2 roky jsem ležela v nemocnici. Stalo se to v létě 16.8. 2008. Jela jsem se svým strýcem na koupaliště,když najednou do nás naboural náklaďák. Nic podrobného už o tom nevím... Byl to takový divný pocit,z dálky jsem slyšela různé hlasy...bylo to takové jako kdyby tě někdo chtěl vysát... Potom jsem slyšela nádhernou hudbu,kterou ani nemohu popsat,cítila jsem se strašně dobře a v bezpečí... Pamatuji si jak jsem běžela po louce a cítila krásnou vůni květin. Takhle to bylo pořád dokola. Ten den když jsem se probudila,tak jsem shlédla svého dědu,byla jsem štěstím bez sebe,ale on na mě zvýšil hlas co tu dělám,že ještě není můj čas a posílal mě pryč. Nechtěla jsem pryč cítila jsem se tam velmi dobře,nepřestal a pořád na mě řval ať vypadnu. Byl to pak úplně stejný pocit,když jsem se dostala do toho hezkého místa. Pak jsem se probudila byla jsem ještě velmi slabá...uviděla jsem kolem sebe přístroje na kterých jsem byla celou tu dobu. Přiběhla ke mě sestřička a řekla,že to je zázrak,že jsem se probudila... Byla jsem v šoku,když mi řekla,že jsem byla v kómatu 2 roky. Druhý den přijeli rodiče,byli štěstím bez sebe... Jsem ráda,že mohu být opět s rodinou... Ale na druhou stranu mi tam bylo nádherně... Od té doby se už nebojím smrti..."


Video z vyvolávání duchů

11. července 2012 v 14:50 | Kuba
Do rukou se nám dostalo zajímavé video. "Kamera ležela na parapetě a až u věty: Vyvoláváme tě Ladislave Smoljaku', se začala kamera divně třást, nikdo ji nedržel, u stolu jsme byli jen ve třech..." Co si o tom myslíte?

Epizoda Věřte Nevěřte - Vyvolávání duchů


Příběh od vás č. 22

11. července 2012 v 14:09 | Kuba
"Tady jsem nedávno byla ... je to u nás ve městě kousek u holobytu, je to stará nemocnice ... celá rozbouraná a vypálená... kámošky mě tady zachytili, když jsem zrovna šla ... ale je to tam opravdu strašidelný... hodně tam přespávaj bezdomovci ... byli tam i nějaký spisy, že tam umřela nějaká holka, teď nevim přesnej rok, jestli v 80tym nebo 70tym roku.... Nesmí se tam vůbec chodit .. ale protože jsme byli zvědavé, tak jsme se tam šli podívat...
------
My: Omyl! Na fotce je něco zvláštního, čeho si ani autorka nevšimla! Vidíte to dítě, jak kouká jakoby zleva? Jakoby z té zdi, nebo co to je?




Příběh od vás č. 21

11. července 2012 v 13:59 | Kuba
Vzpomínáte, jak jsme vám psali článek o Slendermanovi? (Více) Naše fanynka na Facebooku nám napsala něco, co se velmi podobá tomuto stvoření. Opravdu zvláštní...

"Šla jsem do školy, jako každej den. Když přijdete do školy, je před váma taková dlouhá chodba a na konci té chodby velký prosklený dveře a okno. Jelikož jsem byla na druhém konci chodby, kde mám třídu (chodím brzy do školy, třídy bývají zamčené), tak jsem se přes tu chodbu dívala do okna. ale.... někdo tam byl. Někdo hrozně vysoký, měl na sobě černé oblečení, a neviděla jsem mu do tváře. Bylo to tam asi 10 minut, pak přišel třídní a odemknul. Dodnes nevím co to bylo..."

imagebam.com


Příběh od vás č. 20

11. července 2012 v 13:49 | Kuba
"Stavím zesilovače a různé slaboproudé alektronické věci jako LED efekty, přenosné repoduktory atd. a stala se mi příhoda. Zrovna jsem pracoval na kytarovém kombu. Vzal jsem reproduktor a šrouboval jsem ho zrovna dovnitř. Bylo kolem půlnoci. Měl jsem pouze dřevěnou nalakovanou ozvučnici. Dal jsem na ni reproduktor, kabely od samotného reproduktoru bez jakéhokoliv zesilovače jsem vytáhl dírou ven. Zašrouboval jsem čtyři šrouby a šel jsem vyrábět zesilovač. V tu chvíli ale reproduktor začal bez zdroje jakékoliv energie velmi nahlas hrát. Byla to klavírní hudba, naprosto čistá, bez šumu. Nechápal jsem, co to má být. Prostě jen samotný reproduktor v dřevěné bedně. Já jsem se málem po*ral. Okamžitě jsem začal šroubovat reproduktor ven, ale jak jsem povolil první šroub, reproduktor utichl. Tak jsem se chvíli vzpamatovával, tak jsem se na to vykašlal a šel jsem spát. Asi 10 minut po tom, se sama od sebe rozsvítila VOLNĚ položená úsporná zářivka a reproduktor začal hrát znovu. Pořád klidná klavírní hudba, čistá, bez šumění a velice nahlas. Zvedl jsem se, zářivku jsem schoval do šuplíku a strach mě nutil vyšroubovat ten reproduktor asi za 500Kč a protrhat mu membránu a zničit ho. Za 10 minut však hrál znovu, s utrženou cívkou a protrhanou membránou. Už bylo slyšet značné chroptění při nižších klavírních tónech, jak kousky papírové membrány šustily o sebe. Tak jsem reproduktor vyhodil do koše, vzal jsem mámě růženec a modlil jsem asi hodinu. Když se vše uklidnilo, šel jsem spát. Těsně před tím, než jsem usnul, jsem vzal lihovou fixu a nakreslil jsem na zem kolo, abych si ráno ověřil, že to nebyl sen. Ráno na zemi kolo bylo. Reproduktor jsem okamžitě odnesl do popelnice, zářivku jsem zabalil do hadru, kladívkem jsem ji rozbil a vyhodil ji společně s reproduktorem...."

imagebam.com


Příběh od vás č. 19

10. července 2012 v 8:49 | Kuba
"Možná jste v lednu v televizi zpozorovali zprávu o tom, že na směru z Plzně na Karlovy Vary muž v lijáku zastavil a natáčel ten liják a zachytil 2 postavy jak mávají. No a týden na to se kousek od tamtud stala autonehoda. To také bylo ve zprávách. Před jedoucí auto skočila zvěř, tak řidič zareagoval, další auto za ním také ale třetí auto ty první 2 předjelo a nabouralo do protijedoucího. Řidič i spolujezdec zemřeli. Druhý den po autonehodě jsem se dozvěděla, že tam zahynula moje kamarádka... Je možné, že to co bylo prvně ve zprávách o těch duchách, že to bylo varování nebo nějaké znamení? A pak když jsem byla poprvé na místě autonehody zapálit svíčku, tak mi přišlo, jako by tam byla a držela mě za ruku. Když jsem tam byla podruhé a už tam měla křížek, tak to bylo ještě silnější..."

Video s duchama v dešti z TV Prima



Krvavá Mary

9. července 2012 v 22:20 | Kie*
V anglickém jazyce se jí říká Bloody Mary. Nikdo neví, zda je to duch nebo čarodějnice. Je to jedna z nejznámějších legend západního světa. Když si stoupnete v temné místnosti před zrcadlo a 3x vyslovíte její jméno, tak se vám objeví. Existuje i pohlednice, která se zasílala na Halloween. Žena na ní stojí před zrcadlem se zapálenou svíčkou, v temné místnosti. Podle legendy se vedle ženy, při dodržení pravidel, objeví její budoucí manžel. Na pohlednici je na zdi vidět stín čarodějnice- zřejmě Krvavé Mary. Nikdo ovšem neví, zda tato žena žila nebo je to doopravdy pouhá povídačka. Existuje přes 50 různých příběhů týkající se právě Krvavé Mary.

imagebam.com

Tato žena má již mnoho jmen a přezdívek, např. Bloody Bones, Hell Mary, Mary Worthington nebo také Mary Jane. Jedna z legend říká, že by to mohla být třeba Panna Maria. Další legendy tvrdí, že je to čarodějnice a některé zase tvrdí, že by to mohla být dcera nebo manželka samotného Satana. Na světě je mnoho lidí, kteří se snaží Mary vyvolat před svým zrcadlem. Co však říci, abychom Mary přivolali? Co třeba několikrát vyslovit její jméno, nebo pravit: Věřím v Mary Worth, Bloody Mary mám tvé dítě. Nebo také modlitba Otčenáš, kterou odříkáte pozpátku. Jedna legenda praví, že jí můžete přivolat s nožem v ruce a kapičkami vody na zrcadle.


Muž natočil prapodivné zvíře, vypadá jako kříženec netopýra a brouka

9. července 2012 v 16:29 | Kuba
"Nález podivného stvoření, které se podařilo natočit díky pohotovému nejmenovanému Angličanovi. Zvíře vypadá jako prapodivný kříženec netopýra a brouka. Podle prvních náznaků se zvíře nejvíce podobá netopýru thajskému, avšak proti tomuto nejlehčímu netopýrovi na světě nemá křídla, ale má myší nos a jeho tělo dokonce z části pokrývá krunýř." ČÍST VÍCE...